Září 2011

Blindness...

28. září 2011 v 11:42 | Double.Claire
Bylo jednou slepé děvče,které nenávidělo sebe a celý svět za to,že nemůže nic vidět.Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla.Každého nesnášela,až na svého chlapce.On byl stále s ní,ve všem jí ochotně pomáhal.Jednou mu řekla,že kdyby někdy mohla vidět,hned by se za něho vdala.Stalo se jednoho dne,že se konečně,po dlouhé době našel dárce,který jí mohl dát nemocnou část očí.A tak se těšila,že konečně uvidí svět a taky svého přítele.Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat,jestli si ho vezme.Dívka se usmála ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho..byla v šoku.I on byl slepý.Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla.Ten smutně odešel,z očí mu tekly slzy.Po pár dnech jí přišel dopis.Byl od něho..Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle,které spolu prožili.Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči"...

Společnost

26. září 2011 v 11:34 | Double.Claire |  Myšlenky
Nemám ráda samotu. Mám kolem sebe ráda lidi, ráda se s nimi směju nebo si prostě jen povídám. Člověk potřebuje společnost, socializovat se a povídat si s někým. K tomu nám slouží naše rodina, kamarádí, přátelé, naše lásky atd. Vážím si těhle lidí, neboť díky nim nejsem sama. Nikdo by nikdy neměl být sám...

Ticho

22. září 2011 v 15:49 | Double.Claire |  Myšlenky
Ticho... Mělo by lidi uklidňovat, ale mě někdy ticho i děsí. Dostli lidí má ticho rádo, ale já bych se k nim moc neřadila. Mám ráda společnost a i určitý hluk. Ticho je pro mě ubíjející a strašidelné... Neposunuje život nikam dál a ztrácíte sekundy, mituty, hodiny života... Nevyhledávám ho:)

Rok a půl...

20. září 2011 v 10:30 | Double.Claire |  My diary
Chtěla bych se svámi podělit o zprávu, že jsem již rok a půl šťastně zamilovaná. Nechci tady rozepisovat, jak strašně ho miluju a co vše bych pro něj udělala... Ráda bych mu i touto cestou poděkovala za vše, co jsem s ním za ten rok a půl prožila. Hodně mě toho naučil a za to mu vděčím:) Dokáže mě i pořádně vytočit(a že to dělá často!!), ale bez toho by to nebylo ono! Umí mě rozesmát a podržet. Občas mě nutí i pěkně žárlit! Díky němu jsem to co jsem! Vojto, jsem ráda žě tě mám a nikdy se tě nevzdám!:* Vím, že dělám chyby ale snažím se je napravovat a nedělat další. Děkuji ti za vše co pro mě děláš, jsi ten nejůžasnější kluk kterého jsem poznala a doufám že nám to vydrží nejlépe na vždy... Miluji tě broučku:*