Listopad 2014

Recenze | Hunger Games - Mockingjay

30. listopadu 2014 v 21:22 | Double.Claire |  Recenze
Tak, je čas alespoň trochu zaplnit rubriku "Recenze všeho druhu". Minulý týden v pátek jsem viděla nejnovější část Hunger Games-->Mockingjay, tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o můj názor na tenhle film. Takže kdo máte zájem, s chutí do toho, ráda si přečtu i vaše názory:) Jo a upozorňuji, že článek obsahuje spoilery;)


Oblázky

27. listopadu 2014 v 10:26 | Double.Claire |  My photos
Tyhle fotky trochu navazují na Lefkáda sérii v Procházkovníku, jelikož když jsem projížděla fotky našla jsem mezi těmi z roku 2011 tyhle. Vyfotila jsem je tehdy ještě mým kompaktem SONY. Byla jsem na ně fakt pyšná a pořád ještě svým způsobem jsem. Tak jsem se rozhodla, je zde zveřejnit. Nijak jsem se ani neupravovala, tak doufám že to pro vás nebude nějaké trauma;)


Lefkáda část 2. - cesta

25. listopadu 2014 v 14:03 | Double.Claire |  PROCHÁZKOVNÍK
Tak a je to tady. Druhá část "Lefkáda série" je připravena k přečtení, stačí kliknout na celý článek a dozvíte se více o dlouhé cestě a o tom jak to u nás vlastně s tím cestováním funguje. Není to tak hrozné, jak si představujete, takže s chutí do toho a půl je hotovo. Pokud budete mít dotaz na něco co jsem nezmínila nebo naopak řekla, ale potřebuje to vysvětlení, můžete se na mě obrátit v komentářích. Ráda odpovím:)

Komunikační zrcátko (omluvám se, za kvalitu fotky level 0, ale to auto fakt hopsá:D)


Adélka

21. listopadu 2014 v 14:40 | Double.Claire |  My photos
Zdravím, přicházím s dalšími fotkami. Tentokrát je na nich malá Adélka, dcera mamčiné sestřenice. Fotky jsou vyfocené v létě, když u nás byli na návštěvě. S dětma to sice moc neumím, ale někdy jsou úžasně fotogenické a roztomilé. Ale dokážkou i pořádně pozlobit, ale když je vidíte jen na chviličku je to docela fajn. Tak tedy snad se vám líbí (i když blog docela zhoršuje kvalitu fotek)...



Lefkáda část 1. - úvod

19. listopadu 2014 v 19:10 | Double.Claire |  PROCHÁZKOVNÍK
Uvažovala jsem o čem tak asi psát dále. Nikoho asi moc nezajímají mé každodenní problémy, takže od toho aspoň vás ušetřím. Líbí se mi moje rubrika Procházkovník... Teda líbila by se mi více, kdyby v ní bylo více příspěvků. Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek-> Lefkáda část 1. Nevím přesně kolik částí bude tahle "Lefkáda série" mít ani jak čosto bude "vycházet", ale napadá mé opravdu hodně věcí, o které bych se v ní chtěla podělit. Tak tedy, kde že a co že to vlastně je? Lefkáda je ostrov na západním pobřeží Řecka. A jedno z jeho velkých plus je, že je mostem propojený s pevninou, tudíž nemusíte platit za trajekt. Říkáte si platit trajekt? Ano trajekt, ať se to zdá jakkoli šílené, my jezdíváme do Řecka autem. Jezdíváme? Ano, letos to byla totiž již má třetí návštěva Lefkády...

Pláž Milos - jde se na ní přes kopec(jiná cesta není), ale zase pak máte tenhle úžasný výhled (2014)


Foto - Sister n.1

7. listopadu 2014 v 22:04 | Double.Claire |  My photos
Zdravím, hlásím se znovu, tentokrát jen s mým malým počinem. Aby jste rozumněli, když fotím lidi fascinují mě dvě věci a to výraz tváře + jaký příběh mi daný výraz řekne (to je taky důvod proč miluju momentky, nebo fotky, které vypadají jako momentky a jsou dokonale uvolněné a nenucené, ať už zachycují smích, pláč, radost, dojetí, lásku, věrnost nebo cokoli-> jednoduše řečeno mám ráda fotky s příběhěm, těžko se to vysvětluje, ale možná se na to zaměřím v některém z dalších článků) a ta druhá věc, která mě tak přitahuje jsou oči. A tak také částečně vznikl tento portrét mé sestry. Vím že je černobílý(trochu fail), ale má opravdu zajímavé oči, tak světle modré, že kdyby byly světlejší tak jsou už skoro bílé.


Slovensko je always a good idea!

2. listopadu 2014 v 12:59 | Double.Claire |  PROCHÁZKOVNÍK
Na co Bahamy, Srí Lanka, Karibik? Tam mě to ani moc neláká. Nikdy jsem sice nebyla takový ten člověk, co horama žije a je na nich pořád, ale poslední da tři roky tomu začínám pořádně přicházet na chuť. Asi (určitě) za to může hodně Vojta, který je na horách od malička a bez něj bych se na hory ani tak moc nedostala. Tatry jsme spolu podruhé navštívili letos v říjnu. A je listopad a musím přiznat, že se mi po nich dost stýská. Ta krajina vás prostě učaruje a vy nemáte sebemenší šanci se tomu bránit. Prostě když ty hory vidíte, vezme vám to dech...pokaždé a bez výjimky. Vidíte štíty u kterých si říkáte "Bože, na to se přece nedá nijak vylézt..." a ona tam ta cesta přece jen je. A jsou jich tam spousty, klikatí se mezi kameny a potůčky a zařezavají se do příkrých svahů hory. A vy je zdoláváte krok po kroku, metr po metru, hodinu po hodině...